Trance: historie žánru od Frankfurtu po Armina van Buurena

Dlouhý breakdown, ve kterém zmizí bicí, nad parketem visí jediná melodie a pak se během několika taktů všechno vrátí. Tenhle okamžik zná každý, kdo někdy stál na trance party. Trance se často bere jako festivalový pop elektronické hudby, ale jeho kořeny jsou překvapivě undergroundové: frankfurtské kluby, techno a EBM z konce osmdesátých let.

Frankfurt na začátku devadesátých let

Trance se zrodil na přelomu osmdesátých a devadesátých let ve Frankfurtu nad Mohanem, z tamní techno a EBM scény, a rychle se rozšířil po Evropě. Často se jako jeden z prvních milníků uvádí skladba „What Time Is Love? (Pure Trance)“ britských The KLF, kterou databáze MusicBrainz eviduje s datem vydání 17. října 1988.

Klíčovou postavou byl Sven Väth. Inspiraci si přivezl z indické Goy, kde DJové na plážových party pouštěli psychedelický rock a další hudbu, aby u lidí navodili tranzový stav. Ve frankfurtských klubech Dorian Gray a Omen se k hypnotickému zvuku přidali DJ Dag Lerner a Torsten Fenslau. Lerner, jedna polovina projektu Dance 2 Trance, o sobě tvrdí, že jako první nazval svou hudbu trance.

V roce 1991 založil Väth s Heinzem Rothem a Matthiasem Hoffmanem label Eye Q, o rok později přibyl Harthouse. Eye Q vydával měkčí trance, například „The Orange Theme“ od Cygnus X nebo „Symmetry“ od Brainchild. Harthouse šel tvrdší cestou, z jeho katalogu stojí za zmínku „Acperience“ od Hardfloor z roku 1993, postavené na zvuku Rolandu TB-303.

Berlín, Goa a Británie

Ve stejném roce, kdy vznikl Eye Q, začal v Berlíně získávat trance profil label MFS. Podepsal Mijka van Dijka, Cosmic Babyho a Paula van Dyka a vydal skladby jako „Love Stimulation“ od Humate nebo „Perfect Day“ od Visions of Shiva.

Německý trance se mezitím vrátil zpátky do Goy a tam se proměnil. Vznikl organičtější goa trance s orientálními melodiemi a odkazy na východní filozofii. Z něj později vyrostl psytrance, který má dodnes vlastní festivaly a publikum.

Britové přidali progresivní akordy, delší breakdowny a víc živých nástrojů. V roce 1993 vznikl label Platipus, který se stal jedním z nejdůležitějších domovů progresivního trance. Na labelu Hooj Choons vyšel mimo jiné remix „Café del Mar“ od Energy 52 v podání Three N‘ One.

Vrchol a uplifting

Koncem devadesátých let převzal scénu uplifting trance: rychlé tempo, typické gradace, dlouhé breakdowny a velké dropy. Na začátku nového tisíciletí přibyly popové vokály. Komerčně nejsilnější byl trance ve druhé polovině devadesátých let a na začátku nového tisíciletí. Do hitparád pronikl například Robert Miles se skladbou „Children“. Poprvé vyšla v srpnu 1995, v britské hitparádě se objevila 20. ledna 1996 a podle Official Charts vystoupala na 2. místo. Dalším příkladem je ATB s „9 PM (Till I Come)“.

Éru definovala jména jako Ferry Corsten, Armin van Buuren, Paul van Dyk nebo Tiësto. Armin van Buuren a jeho rozhlasová show A State of Trance, Paul van Dyk a Above & Beyond zůstali populární i v letech, kdy méně známí DJové přešli k jinému zvuku.

Jak trance zní

• Tempo: nejčastěji 125 až 150 BPM, čtyřdobý takt a kopák na každou dobu, otevřený hi-hat mezi dobami.
• Kopák v pozadí: na rozdíl od house a techna, kde bývá kopák nejhlasitějším prvkem mixu, v trance bývá méně dominantní a víc prostoru dostává basová linka.
• Melodie: rychlá arpeggia, většinou v moll. Skladba obvykle stojí na jednom hlavním motivu, který se opakuje a obměňuje.
• Stavba: nástroje přibývají a ubývají po 4, 8, 16 nebo 32 taktech. Před breakdownem často zazní hlavní motiv ve zjednodušené podobě a závěrečný vrchol ho pak předvede celý. Gradaci obvykle ohlašuje dlouhá virblová smršť.
• Intro a outro: řídké úvody a konce, které DJ snadno smíchá.

Podžánry v kostce

Nejčastěji se rozlišuje acid trance, klasický trance, hard trance, progressive trance a uplifting trance. Hard trance z Německa s rychlejším tempem a gatovanými plochami zavedl šablonu breakdown, gradace, hymna, kterou převzala většina pozdějších stylů, a inspiroval hardhouse, jumpstyle i hardstyle. Tech trance míchá trance s technem, vocal trance přidává popové vokály. Uplifting má desítky přezdívek, od „anthem“ po „stadium trance“.

Trance za pultem

Pro DJe má trance dvě praktické vlastnosti. Skladby jsou dlouhé a mají řídké intro i outro, takže je na přechody dost času. A protože většina tracků je v moll a stojí na melodii, je u trance harmonické mixování skoro nutnost. Dva hlavní motivy v nesouvisejících tóninách se tu poznají okamžitě. Při přípravě si označte začátek breakdownu a návrat beatu, jak popisujeme v článku o přípravě setu a cue bodech. Kdo chce slyšet, odkud se frankfurtská scéna inspirovala, najde souvislosti v našem průvodci technem.

Trance se často vyčítá, že se drží stále stejné šablony. Jenže právě tahle čitelnost dělá z trance žánr, u kterého se dá i po třiceti letech přesně říct, kdy přijde vrchol, a celý parket se na něj stejně těší.

Zdroje

• MusicBrainz: The KLF – What Time Is Love? (17. 10. 1988)
• Official Charts: Robert Miles – Children, nejvýše 2. místo, v žebříčku od 20. 1. 1996
• MusicBrainz: Robert Miles – Children (srpen 1995)
• MusicBrainz: Hardfloor – Acperience (1993)
• Wikipedia: Trance music (ověřeno 16. 10. 2026)
• Wikipedia: List of trance genres

Foto: Henrique Pinto, Wikimedia Commons, licence CC0.