Kvákavý, bublající zvuk, který se během jednoho tracku z tichého předení změní v ostrý pronikavý výkřik. Kdo slyšel acid house, zná ho. Za tím zvukem stojí malá stříbrná krabička Roland TB-303 Bass Line, kterou firma prodávala jen tři roky a kterou její cílová skupina odmítla. Příběh třistatrojky připomíná osud bicího automatu TR-808, se kterým se často potkává ve stejném studiu: propadák, který zachránila až klubová scéna.
Roland uvedl TB-303 v roce 1981. Navrhl ji Tadao Kikumoto, stejný inženýr, který později stál za bicím automatem TR-909. Roland ji prodával jako „počítačovou basovou mašinu“, která měla muzikantům nahradit baskytaru. Cena byla 395 dolarů, v Británii 234 liber.
Technicky jde o jednoduchý syntezátor: jeden oscilátor s pilovým nebo obdélníkovým průběhem, za ním dolní propust se strmostí 24 dB na oktávu, obálka a vestavěný sekvencer. Pattern se do něj zadává tlačítky, nota po notě, včetně dvou zvláštních funkcí: accent zvýrazní konkrétní krok a slide plynule přejede z jedné noty na druhou.
Basa z 303 nezněla jako baskytara, ani vzdáleně. Programování bylo zdlouhavé a americkým zákazníkům Roland nedodal anglický manuál, takže se s přístrojem naučil málokdo. Prodeje byly slabé a v roce 1984 Roland výrobu ukončil. Podobně jako u 808 se tím otevřela cesta k levným kusům z druhé ruky.
Chicagská skupina Phuture, tedy DJ Pierre, Spanky a Herb J, si koupila levnou třistatrojku a začala s ní experimentovat. Klíčem bylo, že točili knoflíky filtru (cutoff a resonance) za chodu, zatímco sekvencer hrál smyčku. Vznikl mlaskavý, rezonující, tekutý zvuk, který Roland sám dnes popisuje jako „hypnotický“. Výsledkem byla skladba „Acid Tracks“ z roku 1987, kterou mnozí považují za první acid house nahrávku.
Zajímavé je, že TB-303 se na deskách objevila už dřív. Indický hudebník Charanjit Singh ji spolu s TR-808 použil na albu Synthesizing: Ten Ragas to a Disco Beat z roku 1982. Deska zůstala dlouho zapomenutá a znovu objevená byla až po svém novém vydání v jednadvacátém století. Dnes se o ní mluví jako o nečekaném předchůdci acidu. Do první desítky britské hitparády se TB-303 poprvé dostala už v roce 1983 se skladbou „Rip It Up“ skotské kapely Orange Juice.
Acid house se z Chicaga rychle přelil do Británie, kde se stal zvukem rave kultury konce osmdesátých let, takzvaného druhého léta lásky. V devadesátých letech se 303 začala hodně přebuzovat a zkreslovat. Typickými příklady jsou EP „Acperience“ od Hardfloor (1992), „Higher State of Consciousness“ od Joshe Winka nebo „Da Funk“ od Daft Punk (obojí 1995). Fatboy Slim v roce 1996 vydal singl „Everybody Needs a 303“.
Deník The Guardian zařadil vydání TB-303 v roce 2011 mezi padesát klíčových událostí v dějinách taneční hudby. Popularita acidu později vyhnala ceny použitých kusů vysoko nad původních 395 dolarů.
Originál dnes kupují hlavně sběratelé. Ostatní sáhnou po klonech a emulacích. Roland sám vydal TB-3 Touch Bassline (2014) s dotykovou plochou a USB a o dva roky později, v září 2016, miniaturní TB-03 s displejem a efekty delay a overdrive. Behringer v roce 2019 uvedl levný klon TD-3. Existuje také řada softwarových emulací pro DAW.
Kouzlo třistatrojky nespočívá v jednom parametru, ale v tom, jak spolu reagují. Akcentovaný krok nezvýší jen hlasitost, ale zároveň otevře filtr a zvýrazní rezonanci. Slide mezi notami zase nechá obálku doznít a tón plynule klouže. Když k tomu otáčíte cutoffem za chodu, stejná smyčka zní každý takt trochu jinak.
Acid tracky jsou skvělý nástroj na gradaci. Jejich filtr se otevírá postupně, takže se dobře mixují v dlouhých přechodech. Pozor ale na dvě acid linky přes sebe: dva rezonující filtry v různých tóninách vytvoří spíš chaos než napětí. Pro inspiraci si pusťte náš playlist chicagských house klasik, kde nechybí ani Phuture.
Foto: Steve Sims, Wikimedia Commons, licence CC0.
| Play | Cover | Release Label |
Track Title Track Authors |
|---|