Dubstep: od jižního Londýna po Skrillexe a riddim

Pro jedny je dubstep temný, minimalistický zvuk z londýnských sklepů, kde sub-basy cítíte spíš hrudníkem než ušima. Pro druhé je to agresivní festivalová „wub wub“ hudba z první půlky desátých let. Obojí je pravda, jen každá verze patří do jiné kapitoly. Projdeme, jak se z odnože UK garage stal globální žánr a proč se jeho původní a americká podoba tak liší.

Kořeny: garage, dub a pirátské rádio

Dubstep vznikl v jižním Londýně na začátku nultých let. Jeho kořeny se táhnou až k jamajským soundsystémům osmdesátých let, přímým předkem je ale UK garage. Producenti jako Oris Jay, El-B, Steve Gurley a Zed Bias v letech 1999 a 2000 přidávali do 2-stepových rytmů prvky drum and bassu a řídkou dubovou produkci. Takové pokusy často končily na B-stranách white labelů.

V roce 2001 vznikla klubová noc Forward>>, nejdřív ve Velvet Rooms v Soho, později v klubu Plastic People v Shoreditchi. Byla prvním místem věnovaným tomuto zvuku a měla i pořad na pirátské stanici Rinse FM, který moderoval Kode9. Výraz „dub step“ se objevil už začátkem roku 2001 a labely Big Apple a Tempa ho od roku 2002 používaly pro remixy, které se vzdalovaly 2-stepu a grime. K ustálení názvu přispěla titulní reportáž časopisu XLR8R z roku 2002.

Důležitým místem byl také obchod s deskami Big Apple Records v Croydonu. Pracovali v něm Hatcha a později Skream, pravidelně tam chodili Digital Mystikz, El-B, Zed Bias nebo mladý Loefah. Obchod i jeho label už neexistují.

DMZ a temný minimalismus

V roce 2003 začal DJ Hatcha na Rinse FM a na Forward>> hrát nové skladby od mladých producentů z jižního Londýna, nejdřív od Bengy a Skreama, pak od Digital Mystikz a Loefaha. Hrál z dubplatů, desek vyřezaných v jediném kusu jako v reggae. Zvuk se stal temnějším, sevřenějším a minimalističtějším.

Digital Mystikz, tedy Mala a Coki, přinesli dubstepu reggae, dub a soundsystémové myšlení. Po deskách na Big Apple založili label DMZ a začali pořádat stejnojmennou noc každé dva měsíce v Brixtonu. Mala později založil další vlivný label Deep Medi Musik.

Z Londýna do světa

Velkou roli sehrálo rádio. Na BBC Radio 1 dubstep hrál od roku 2003 John Peel a v lednu 2006 spustila Mary Anne Hobbs pořad „Dubstep Warz“, který scéně otevřel mezinárodní publikum. Ve stejném roce, 15. května 2006, vyšlo debutové album Buriala. Následující album Untrue vyšlo 5. listopadu 2007 a bylo nominováno na Mercury Prize.

Následovaly crossover hity. Skreamův „Midnight Request Line“ (vydaný 13. října 2005) a „Night“ od Bengy a Cokiho z roku 2007 hráli DJové napříč žánry. Podle Official Charts se „I Need Air“ od Magnetic Man v srpnu 2010 dostal na 10. místo britské singlové hitparády a „Katy on a Mission“ od Katy B s produkcí Bengy, vydaný u Rinse Recordings, vstoupil 4. září 2010 rovnou na páté místo.

Brostep a rozkol

V USA se kolem roku 2011 prosadila tvrdší verze, které se začalo říkat brostep. Tváří scény se stal Skrillex, jehož EP Scary Monsters and Nice Sprites vyšlo 22. října 2010. Na rozdíl od původního dubstepu, který stavěl na sub-basech, brostep zdůrazňuje střední pásmo a zkreslené basové riffy. Simon Reynolds je přirovnává k elektrické kytaře v metalu.

Jak dubstep poznat

• Tempo kolem 140 BPM. Rozsah je 132 až 142 BPM, většina vydání má přesně 140, a proto se dubstepu a grime někdy říká jednoduše „140“.
• Poloviční pocit. Tlesknutí nebo virbl přichází obvykle na třetí dobu taktu, takže skladba působí pomaleji, než ukazuje tempo.
• Sub-bas a prostor. Původní dubstep je minimalistický, často v moll nebo frygickém módu, a nechává hodně ticha.
• Wobble. Dlouhá basová nota rytmicky modulovaná LFO, které mění hlasitost, filtr nebo zkreslení.
• Drop a rewind. Basový drop zdědil dubstep po drum and bassu, rewind, tedy vrácení oblíbené skladby rukou na začátek, po dubových soundsystémech.

Odnože

Z dubstepu vzešla celá řada stylů. Purple sound z Bristolu, za kterým stáli Joker, Gemmy a Guido, vedl k future bass. Post-dubstep, spojovaný s Mount Kimbie nebo Jamesem Blakem, zpomalil na zhruba 130 BPM a přidal ambient a R&B. Riddim se naopak vrátil k opakujícím se sub-basům a trioletovým bicím.

Dubstep v setu

Kvůli polovičnímu rytmu se dubstep míchá jinak než house. Při 140 BPM si ho lze představit i jako 70 BPM, což otevírá zajímavé přechody, a k drum and bassu má blízko díky společným kořenům i podobné práci s basem. Přesné srovnání beatů je tu kvůli řídkým bicím těžší, takže se vyplatí mít v ruce ruční beatmatching. A protože dubstep tradičně patří tónině a sub-basu, dva tracky v nesouvisejících tóninách se v basu okamžitě poperou. Pomůže harmonické mixování.

Kdo chce pochopit, co na dubstepu kdysi tolik lidí okouzlilo, ať si pustí DMZ nebo Buriala na pořádném soundsystému. Na telefonu z toho uslyšíte polovinu.

Zdroje

• Official Charts: Magnetic Man ft. Angela Hunte – I Need Air (nejvýše 10., 7. 8. 2010)
• Official Charts: Katy B – Katy on a Mission (nejvýše 5., 4. 9. 2010)
• MusicBrainz: Skream – Midnight Request Line (13. 10. 2005)
• MusicBrainz: Benga & Coki – Night (2007)
• MusicBrainz: Burial – Burial (15. 5. 2006)
• MusicBrainz: Burial – Untrue (5. 11. 2007)
• MusicBrainz: Skrillex – Scary Monsters and Nice Sprites (22. 10. 2010)
• Wikipedia: Dubstep (ověřeno 16. 10. 2026)
• Wikipedia: Brostep

Foto: retinafunk, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 2.0.