Kdo poprvé nahraje vlastní track na Spotify, často zažije zklamání: master, který doma řval přes limiter, najednou nezní hlasitěji než ostatní skladby v playlistu. Někdy dokonce zní placatěji. Důvodem je normalizace hlasitosti a jednotka LUFS. Vysvětlíme, co čísla znamenají, jaké hodnoty platformy používají a co z toho plyne pro producenty klubové hudby.
LUFS (Loudness Units relative to Full Scale) je jednotka vnímané hlasitosti podle doporučení ITU-R BS.1770. Na rozdíl od špičkového (peak) měření bere v úvahu, jak lidské ucho vnímá různé frekvence, a hlasitost průměruje v čase. Pro streamování je podstatná integrovaná hodnota, tedy průměrná hlasitost celé skladby. Vedle ní se sleduje true peak (dBTP), skutečná špička signálu včetně přeběhů mezi vzorky.
Spotify ve své nápovědě pro umělce popisuje postup jasně. Skladby normalizuje na -14 dB LUFS podle standardu ITU 1770. Hlasitost měří při nahrání, ale samotný soubor nemění: úprava se děje až při přehrávání, a to včetně bezztrátového formátu FLAC.
Posluchači si navíc mohou zvolit úroveň sami: hlasitou (-11 LUFS), normální (-14 LUFS) nebo tichou (-19 LUFS). V hlasitém režimu Spotify používá limiter s prahem -1 dB, attackem 5 ms a release 100 ms.
Doporučení Spotify pro mastering: cílit na -14 LUFS integrovaně a true peak držet pod -1 dBTP. Pokud je master hlasitější než -14 LUFS, má true peak zůstat pod -2 dBTP, protože hlasité skladby se při kódování do ztrátových formátů snáze zkreslí.
Ne všichni používají stejné číslo. Podle přehledu výrobce masteringového softwaru iZotope pracuje Apple Music většinou s -16 LUFS a Deezer s -15 LUFS. Apple Music i Spotify mají také albový režim: když posloucháte dvě a více skladeb z jednoho alba za sebou, použije se stejná korekce pro celé album, aby zůstaly zachované rozdíly mezi tichými a hlasitými skladbami. Platformy mohou své hodnoty kdykoli změnit, proto berte čísla jako orientační.
Ne nutně. A pro klubovou hudbu to platí dvojnásob. iZotope samo odpovídá na otázku „mám masterovat na -14 LUFS?“ slovy „nebo alespoň ne nutně“. Několik důvodů:
Měřiče hlasitosti obvykle ukazují tři hodnoty. Momentová (momentary) průměruje 400 ms, krátkodobá (short-term) 3 sekundy a integrovaná celou skladbu. Streamovací služby řeší integrovanou hodnotu.
Na normalizaci Spotify se v klubu spoléhat nedá. Spotify v nápovědě pro umělce uvádí, že webový přehrávač a zařízení třetích stran, jako televize nebo reproduktory, normalizaci hlasitosti nepoužívají. Při hraní z vlastních souborů hlídáte hlasitost sami, gainem a VU metry na mixu, zvlášť když proti sobě stojí track z doby „loudness war“ a nový, dynamičtější master. O tom, jak hlasitostí šetřit i sluch publika, píšeme v článku o ochraně sluchu na party. Pro producenty doporučujeme také článek o sidechain kompresi a o tom, co v hudebním byznysu znamená spor DistroKid a UMG.
Foto: Giuliano Radiciotti, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0.
| Play | Cover | Release Label |
Track Title Track Authors |
|---|