Techno je pro jedny synonymem pro jakoukoli „bum bum“ hudbu, pro druhé přesně vymezený žánr s jasnou historií. Pravda je blíž té druhé možnosti. Techno má rodiště, otce zakladatele i rok, kdy dostalo jméno. Za čtyřicet let se z něj stal svět s desítkami podžánrů. Tento text je součástí naší řady popisů žánrů, ze kterých budeme vycházet i při sestavování playlistů a programu rádia.
Techno vzniklo v Detroitu v první polovině osmdesátých let. Za jeho otce se považuje trojice kamarádů ze střední školy z předměstí Belleville: Juan Atkins, Derrick May a Kevin Saunderson. Často se jim říká Belleville Three. Inspirovali se německými Kraftwerk, funkem Parliamentu a George Clintona, elektronickým popem i chicagským housem, který vznikal souběžně o pár set kilometrů dál.
Atkins s Richardem Davisem jako Cybotron vydal v roce 1983 skladbu „Clear“, která je dodnes jedním ze základních kamenů žánru. Později založil label Metroplex a jako Model 500 vydal „No UFO’s“. Derrick May jako Rhythim Is Rhythim natočil „Strings of Life“, jednu z nejslavnějších skladeb taneční hudby vůbec. Saunderson s projektem Inner City dostal techno do hitparád díky skladbám „Big Fun“ a „Good Life“.
Jméno žánru se ustálilo v roce 1988 díky kompilaci Techno! The New Dance Sound of Detroit, kterou vydal britský label 10 Records patřící pod Virgin. Detroitská hudba tím dostala vlastní identitu odlišnou od chicagského house.
Základem je rovný kopák na každou dobu, tedy čtyři údery v taktu. Tempo se obvykle pohybuje mezi 120 a 150 BPM, dnešní klubové techno nejčastěji kolem 128 až 140. Techno je víc o rytmu, textuře a opakování než o melodii a zpěvu. Skladby jsou stavěné tak, aby se daly dlouze mixovat, a DJ s nimi pracuje jako s cihlami, ze kterých staví celý set. Typické nástroje jsou bicí automaty Roland TR-808 a TR-909, syntezátory a samplery.
Důležitou součástí je i myšlenka. Detroitští zakladatelé mluvili o hudbě budoucnosti a o městě, které deindustrializace zbavila práce. Futurismus a sci-fi estetika prostupují techno dodnes, od názvů skladeb po obaly desek.
Na konci osmdesátých let se detroitské desky dostaly do Evropy a techno našlo druhý domov. Po pádu Berlínské zdi se z opuštěných prostor bývalého východního Berlína staly kluby. V březnu 1991 otevřel klub Tresor ve sklepních trezorech bývalého obchodního domu. Tresor vydává i desky a už v prvních letech propojil Berlín s Detroitem: vydával například Jeffa Millse, Juana Atkinse nebo Underground Resistance.
Odtud se techno rozšířilo do celé Evropy. Vznikly festivaly jako Awakenings v Nizozemsku a techno se stalo součástí kulturní identity Berlína. Dnes je tamní klubová kultura zapsaná na německém národním seznamu nehmotného kulturního dědictví.
Techno je dnes víc než kdy dřív mainstream. V anketě DJ Mag Top 100 DJs 2026 se do první šestky dostala dvě jména spojovaná s technem, Anyma a Charlotte de Witte. Zároveň žije silný underground s malými kluby, nezávislými labely a vinylovou kulturou. V Česku má techno dlouhou tradici klubových nocí a festivalů a v posledních letech i silnou generaci místních DJů.
Pro poznání historie si pusťte detroitskou klasiku od Juana Atkinse, Derricka Maye a Kevina Saundersona a pak berlínská vydání labelů Tresor a Basic Channel. Současné techno nejlépe poznáte přes sety z festivalů a klubů, které se zveřejňují na YouTube a SoundCloudu. Dobrou orientaci nabízí i žebříčky techno žánrů na Beatportu, i když odrážejí spíš prodeje než kvalitu.
Techno je vděčné pro začínající DJe. Stabilní tempo a dlouhé intro i outro skladeb umožňují pomalé, dlouhé přechody. Hlavní je práce s ekvalizérem, zvlášť s basy: dva kopáky přes sebe s plnými basy zní neprůhledně, proto se basy jedné skladby obvykle stáhnou. Jak srovnat tempo ručně, popisujeme v článku Beatmatching ručně krok za krokem. Pro poslech doporučujeme náš playlist Detroit techno klasiky a profil Charlotte de Witte.
Foto: Lear 21, Wikimedia Commons, licence CC BY 4.0.
| Play | Cover | Release Label |
Track Title Track Authors |
|---|