House je nejrozšířenějším žánrem klubové hudby. Hraje se v malých barech, na plážích Ibizy i na největších festivalech. Jeho kořeny ale sahají do jednoho chicagského klubu konce sedmdesátých let a k DJovi, kterému se dodnes přezdívá kmotr house. Odkud se vzal, jak zní a jaké má dnes podoby?
Jméno house pochází od chicagského klubu The Warehouse. Rezidentem v něm byl od konce sedmdesátých let DJ Frankie Knuckles, který přišel z New Yorku. Tam hrál s Larrym Levanem, pozdější legendou klubu Paradise Garage. Knuckles v Chicagu míchal disco, soul, evropský elektronický pop a první skladby z bicích automatů. Prodloužené verze si upravoval a stříhal, aby udržel parket v pohybu.
Lidé v obchodech s deskami pak začali hledat „hudbu, jakou hrají ve Warehouse“, a z toho vzniklo zkrácené označení house. Knuckles získal v roce 1997 cenu Grammy za remixy a Chicago po něm pojmenovalo ulici. Zemřel v roce 2014.
V první polovině osmdesátých let začali chicagští producenti s levnými bicími automaty a syntezátory nahrávat vlastní skladby. Za jednu z prvních house desek se považuje „On and On“ Jesseho Saunderse z roku 1984. Následovaly labely Trax Records a DJ International a skladby, které dnes zná každý DJ: „Move Your Body“ od Marshalla Jeffersona, „Can You Feel It“ od Mr. Fingers alias Larryho Hearda nebo „Your Love“ v podání Frankieho Knucklese s Jamie Principlem.
V roce 1987 vyšla „Acid Tracks“ od skupiny Phuture. Pištivý zvuk basového syntezátoru Roland TB-303 dal vzniknout acid house. Ten se ještě téhož roku dostal do Británie a spustil takzvané druhé léto lásky v letech 1988 a 1989 s obřími rave akcemi. Odtud vede přímá cesta k dnešní britské klubové a festivalové kultuře.
House má stejně jako techno rovný kopák na každou dobu, ale je obvykle o něco pomalejší, typicky mezi 118 a 130 BPM. Na rozdíl od techna v něm víc znějí melodie, akordy, piano a zpěv. Silné jsou kořeny v disku, soulu a gospelu. Typický je otevřený hi-hat na lichých dobách, tleskání nebo virbl na druhé a čtvrté době a výrazná, tančivá basová linka.
Letošní anketa DJ Mag ukázala, že house nové generace roste nejrychleji. Titul nejvýraznějšího stoupajícího si dělí tři house DJové: John Summit, Mau P a CHRIS STASSY. FISHER znovu obhájil titul nejlepšího house DJe. Zároveň se vrací zájem o původní chicagský a newyorský zvuk, o vinyly a o dlouhé sety, ve kterých má DJ čas vyprávět příběh.
Kdo si house plete s technem, může se řídit pár vodítky. House obvykle staví na harmonii: slyšíte akordy, klavír, smyčce nebo zpěv a skladba má často i refrén. Rytmus je „houpavější“, hi-hat a perkuse dávají groove, který je cítit spíš v bocích než v hlavě. Techno je naopak stavěné na opakování a postupné proměně zvuku, melodie bývá jen naznačená. Hranice ale není ostrá. Tech house, progressive house nebo melodické techno leží přesně mezi oběma světy, a proto je dobré poslouchat skladbu jako celek, ne podle štítku v obchodě.
House je díky stabilnímu tempu a jasné struktuře ideální pro začínající DJe. Skladby mají obvykle intro a outro bez zpěvu, ve kterých se dá pohodlně přecházet. Kvůli melodii a akordům je ale u house důležitější ladění než u techna. Dvě skladby v nesouvisejících tóninách přes sebe zní falešně. Pomůže vám článek Harmonické mixování: jak číst Camelot wheel. Pro poslech doporučujeme playlist Chicago house klasiky a profil Peggy Gou, jejíž zvuk z house devadesátých let vychází.
Foto: Philcotof, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0.
| Play | Cover | Release Label |
Track Title Track Authors |
|---|